Křížovky ani po sto letech nestárnou. A co luštitelé?
Ačkoli čeští příznivci křížovek pomalu stárnou, stále patří ke světové špičce. Oslovení odborníci se shodují, že mladé lidi už řešení náročných tajenek tolik neláká a dávají přednost pro ně atraktivnějším mobilům a počítačovým hrám. Přesto ale věří, že tento koníček má budoucnost a své fanoušky si vždycky najde. Snad i proto, že Češi i se Slováky jsou v celosvětovém srovnání v řešení tajenek výjimeční. V unikátní tuzemské databázi hádanek existuje na 120 různých druhů s mnoha variantami a způsoby tvorby.
Křížovky mají stále budoucnost.
Lidé jsou zvědaví, co v tajence je. Spousta vydavatelů je také láká na zajímavé ceny, takže chtějí tajenku vyluštit a poslat. A navíc je to zábava a procvičují si tím paměť,” říká šéfredaktor čtrnáctideníku Křížovka a hádanka Jaromír Kvíčala.
“Hádanka křížová”
I když se o autorství drobné slovní hádanky vedou spory, u jejího zrodu stál Američan Arthur Wynne. V neděli uplyne přesně 100 let, co vyšel v novinách jeho první slovní kříž. Před Vánocemi 1913 si tento redaktor zábavné rubriky amerického listu New York World vzpomněl na hru nazvanou magické čtverečky, které ho naučila jeho babička. Slova se v ní četla stejně vodorovně jako svisle. Načrtl si mřížku ve tvaru kosočtverce, do horních tří políček vepsal jméno přílohy FUN a jal se vyplňovat zbytek mřížky. Očísloval políčka na začátku a konci každého slova a vymyslel definice slov. Hádanka byla otištěna s instrukcí: „Vyplňte malá políčka slovy, které se shodují s uvedenými definicemi.“ Jednoduchá hříčka měla ohromný úspěch, ihned se stala populární a začala se objevovat každý týden. Zanedlouho si začaly Wynneovo “duševní cvičení” půjčovat i jiné noviny. První kniha křížovek vyšla v roce 1924. A ve dvacátých letech 20. století zavládla hotová křížovkářská horečka – populární čtverečky se objevily na všem, od oblečení až po šperky. Křížovka patřila k tehdejšímu bontonu. Autorství hádanky křížové se někdy přiznává i jistému Angličanu Viktoru Orwillovi, který v době svého dočasného pobytu ve vězení psal na černé dlaždice na stěnách své cely jednotlivá písmena abecedy. Všechny možné tvůrce pak prý o 2000 let předešel neznámý autor dokonalé čtvercovky, která byla nalezena na římském pohřebišti.
Jak to bylo u nás?
V Čechách údajně sepsala první jednoduchou křížovku pražská učitelka Milada Antošová v roce 1899. Samotný název “křížovka” se však objevil v tehdejším časopise Beseda lidu až v roce 1923. Sestavování hádanek křížových se pak brzy stalo pro mnohé lidi doslova koníčkem. Zaměstnávali se jimi i tehdy asi dvacetiletý Jan Werich a herec Jan Pivec. Křížovky rádi luštili i Karel Čapek, František Kožík, Karel Konrád, Miroslav Horníček, Eduard Haken, Ema Destinnová a mnoho dalších.Tehdy však mívaly daleko zajímavější vzhled. Bývaly zarámovány do více či méně zdařilých figurálních celků, jako byla třeba krinolína maskované dámy jdoucí na maškarní ples, podoba pštrosa či středověkého hradu. S jejich luštěním to však bývalo horší. Vzhledem ke značné autorské anarchii bylo dovoleno takřka všechno – slova v pádech, v nejrůznějších tvarech i patvarech, slova obrácená, zkomolená i taková, která znal jen autor křížovky a jeho zemřelá babička. K lahůdkám patřila tak zvaná slova “bez hlavy a bez paty”: v legendě stálo končetina (bez hlavy) a mohla to být “uka” nebo “noh”. Postupně začaly na vše dohlížet různé svazy hádankářů a křížovkářů. Radikální zlom ve vývoji křížovek přišel až s osobními počítači. V roce 1997 si společnost Variety Games Inc. nechala patentovat Crossword Weaver – první počítačový program, který dovoluje lidem vyrábět si své vlastní varianty.
Česko – luštitelská velmoc
Křížovky jsou po sto letech své existence stále v kurzu. Bystří totiž “malé šedé buňky mozkové”, jak říkal slavný belgický detektiv Hercule Poirot. Trénují paměť, krátí dlouhou chvíli, rozšiřují obzory, pobaví a potěší. A také se říká, že kdo dokáže vyluštit křížovku v cizím jazyce, zvládl ten jazyk dobře. „Když se podívám na mladou generaci, která má spoustu svodů od internetových her přes tablety a mobilní telefony, tak už je křížovka už moc neláká,“ připouští však Vladimír Jemelík, předseda Svazu českých hádankářů a křížovkářů, který byl založen v roce 1968. Snaží se proto zaujmout děti a mládež a k “ušlechtilé zábavě” je víc přilákat. Svaz pravidelně pořádá soutěže i přebory, na nichž se střetává křížovkářská špička. Právě zde se uplatňují mladí luštitelé. Věkové rozmezí je proto široké od 20 do 70 let. Kromě toho se koná ještě mistrovství republiky jednotlivců v kategoriích řešení hádanek, křížovek a logických úloh. Křížovky se luští skoro ve všech evropských zemích i v zámoří, ale žádný jiný stát nemá takovou organizovanou špičku a tolik různých vrcholových soutěží a propracovaná pravidla, normy a směrnice jako Češi. Patříme k zakládajícím členům Světové hádankářské federace a na šampionáty pravidelně vysíláme reprezentanty. Už na začátku 90. let vznikla mezinárodní organizace sdružující podle olympijského principu hádankáře z celého světa. Soutěží se většinou v jazykově univerzálních logických úlohách a sudoku. Češi vlastní několik titulů mistrů světa v jednotlivcích i týmech. Náročná bývá podle Kvíčaly ale například i německá kvalifikace a účastní se jí mnoho řešitelů.
K nejoblíbenějším stále patří klasické typy křížovek, takzvané švédské, v nichž je legenda k luštěným výrazům umístěna přímo v obrazci v rozdělovacích políčkách. „Říct ale, která je u lepších řešitelů nejpopulárnější, se nedá. Každému vyhovuje něco jiného,“ dodává Kvíčala.
