I když je otázka jasná, s odpovědí už to tak jednoznačné nebude, neboť se teorie různí. Podívejme se tedy na nejpravděpodobnější z nich:
Anglie
Podle některých zdrojů se první křížovka objevila v tisku v roce 1913 a jejím údajným tvůrcem byl Angličan Victor Orville z Oxfordu, odpykávající si trest v jihoafrickém Kapském městě. Orville ve vězení prý přečetl všechny knihy ze zdejší knihovny a když už neměl co číst, začal se nudit. Přemýšlel, jak si ukrátit čas a zaujalo ho, že podlahu cely vytvářejí bílé a černé čtvercové dlaždice. Začal zapisovat na světlá políčka slova, která ho ho napadla, a objevil tak novou hru, založenou na hledání synonym. Se svým nápadem se obrátil na anglické noviny, ty však jeho nápad odmítly.
Amerika
Prvenství v objevu křížovek se často připisuje Američanům. Údajně první křížovku uveřejnil americký učitel Arthur Wynne, původem z Liverpoolu, který hádanku, později nazvanou křížovka, uveřejnil 13. prosince 1913, těsně před první světovou válkou v newyorských novinách New York World pod názvem americká křížovka. Pravdou je, že se však Wynne nechal Orvillem inspirovat a některé zdroje uvádějí, že pouze jeho křížovku převzal.
Česká republika
Když zabrousíme do našich vod, zjistíme, že ani Češi nezůstávali s tvorbou křížovek pozadu. Za jednoho z prvních hádankářů vůbec je u nás považován Tomáš Štítný ze Štítného, který se vytvářením slovních hříček rád bavil. Od šestnáctého století pak v Čechách vycházejí sbírky hádanek“, předchůdkyně dnešních křížovek, pravidelně. Zajímavá je i další teorie, která říká, že Angličany i Američany předběhla a první křížovku v pravém slova smyslu vytvořila pražská učitelka Milada Antošová, a to již v roce 1899. Křížovku prý pojmenovalo velice originálně: „Čapka z písmen“. Sestavování hádanek křížových postupem času se vůbec těšilo na našem území velké oblibě. Koníčkem se stalo pro mnoho význačných osobností, namátkou zmiňme třeba Jana Wericha, Emu Destinovou, Eduarda Hakena a Miroslava Horníčka.
Rekordy
Křížovky bývají různě dlouhé a různě obtížné. Pokud se budeme bavit o extrémech, musíme zmínit zejména dvě výrazná díla. Dne 6. dubna 1964 otiskly noviny The Star v Johannesburgu křížovku Dona Samuela McLarena. Křížovka měla 639 hesel vodorovně a 626 hesel svisle. Navzdory tomu, že redakce novin vypsala pro úspěšného luštitele tučnou odměnu, nikomu se ji vyluštit celou nepodařilo. Ze zápisů v Guinessově knize rekordů se můžeme dovědět také o další obří křížovce. Křížovku s 25 tisíci položkami vytvořil Belgičan André Bloise. Pro představu křížovka zabrala list papíru o rozměru 170 x 110 cm a její sestavení trvalo přibližně 8 let.
A co víme o historii osmisměrek?
Osmisměrky mají historii poměrně krátkou”. První osmisměrku na světě vymyslel někdy kolem roku 1960 jistý Pedro Ocón de Oro ze Španělska. Osmisměrka se však poprvé proslavila až v roce 1968 v USA, kdy ve státě Oklahoma vyšla 1. března v malých místních novinách Selenby Digest. Tato osmisměrka se skládala z měst ve státě Oklahoma a jejím autorem byl Norman E. Gibat. Brzy poté zveřejnění této osmisměrky se osmisměrka rychle začala šířit po světe, zprvu ji začali používat ve svých hodinách pro oživení výuky učitelé.
„Zatímco v zahraničí s výjimkou Slovenska se spokojují s publikováním omezeného počtu různých typů křížovek, podle české klasifikace křížovek existuje na dvě stovky různých druhů a forem křížovek a křížovkářských odrůd, což je světově unikátní databáze,” uvádí web Svazu českých hádankářů a křížovkářů.
O autorství křížovek se vedou spory, ale u její kolébky zaručeně asistoval Američan Arthur Wynne. Před Vánocemi roku 1913 si tento redaktor zábavné rubriky amerického listu New York World vzpomněl na hru nazvanou magické čtverečky, které ho naučila jeho babička. Slova se v ní četla stejně vodorovně jako svisle. Načrtl si mřížku ve tvaru kosočtverce, do horních tří políček vepsal jméno přílohy FUN a jal se vyplňovat zbytek mřížky. Očísloval políčka na začátku a konci každého slova a vymyslel definice slov. Hádanka byla otištěna s instrukcí: „Vyplňte malá políčka slovy, které se shodují s uvedenými definicemi.” Jednoduchá hříčka měla ohromný úspěch, ihned se stala populární a začala se objevovat každý týden. Zanedlouho si začaly Wynneovo „duševní cvičení” půjčovat i jiné noviny. První kniha křížovek vyšla v roce 1924. A ve dvacátých letech 20. století zavládla hotová křížovkářská horečka – populární čtverečky se objevily na všem, od oblečení až po šperky. Křížovka patřila k tehdejšímu bontonu.
Autorství hádanky křížové se někdy přiznává i jistému Angličanu Viktoru Orwillovi, který v době svého dočasného pobytu ve vězení psal na černé dlaždice na stěnách své cely jednotlivá písmena abecedy. Všechny tvůrce pak prý o 2000 let předešel autor dokonalé čtvercovky, která byla nalezena v římském pohřebišti.
Prvenství české učitelky?
V Čechách údajně sestavila první jednoduchou křížovku pražská učitelka Milada Antošová dokonce už v roce 1899. Samotný název „křížovka” se však objevil v tehdejším časopise Beseda lidu až v roce 1923.
Sestavování hádanek křížových se pak brzy stalo pro mnohé lidi doslova koníčkem. Zaměstnávali se jimi i tehdy asi dvacetiletý Jan Werich a herec Jan Pivec. Křížovky rádi luštili i Karel Čapek, František Kožík, Karel Konrád, Miroslav Horníček, Eduard Haken, Ema Destinnová a mnoho dalších. Tehdy však mívaly daleko zajímavější vzhled. Bývaly zarámovány do více či méně zdařilých figurálních celků, jako byla třeba krinolína maskované dámy jdoucí na maškarní ples, podoba pštrosa či středověkého hradu. S jejich luštěním to však bývalo horší. Vzhledem ke značné autorské anarchii bylo dovoleno takřka všechno – slova v pádech, v nejrůznějších tvarech i patvarech, slova obrácená, zkomolená i taková, která znal jen autor křížovky a jeho zemřelá babička. K lahůdkám patřila tak zvaná slova „bez hlavy a bez paty”: v legendě stálo končetina (bez hlavy) a mohla to být „uka” nebo „noh”. Postupně začaly na vše dohlížet různé svazy hádankářů a křížovkářů.
Radikální zlom ve vývoji křížovek přišel s osobními počítači. V roce 1997 si společnost Variety Games Inc. nechala patentovat Crossword Weaver – první počítačový program, který dovoluje lidem vyrábět si své vlastní varianty.