I když Američané tvrdí, že vynálezcem křížovky je Artur Wynne, jehož první křížovku uveřejnily 21.12.1913 newyorské noviny, vše je jinak. První křížovka pochází z Prahy. Zveřejnila ji učitelka Mlada Antošová. Křížovka se jí ale začalo říkat až v roce 1902 – hádanka křížová, a o rok později už křížovka.

V dalších letech se křížovka rychle rozšířila do celého světa a vznikly i další podobné hádanky. Dodnes je nejběžnější grafické provedení „AMERICKÉ“, kde jsou legendy psány mimo obrazec do sloupců vodorovně a svisle a odkazují se na čísla vepisovaná do okének křížovky v jejich levém horním rohu. Bývají snadné na sestavení i na luštění, zpravidla nemají tajenku. Křížovce s tajenkou, kde legendy se odkazují na řádky označené písmeny a sloupce označené čísly, se říká klasická křížovka, (a je to česko – slovenská specialita)

Nejběžnější je ale tzv.„švédská křížovka“, kde jsou legendy vepsané do okének. Často mívá výřez s obrázkem, nejčastěji s kresleným vtipem. Na americkém kontinentu, pokud se vůbec vyskytuje, tak vzácně. Proč se nazývá švédská, to se mi zjistit nepodařilo. ( třeba mi někdo poradí?)

Švédské křížovky můžou mít tajenku v řádcích a sloupcích, nebo jako očíslovaná písmena „rozhozená“ v obrazci. Někdy se v k nasměrování luštitele používají grafické šipky nebo praporky. Okénka s legendami mívají 4 – 5 řádků. Švédská křížovka se dá pootočit a místo čtverečků použít kolečka nebo šestiúhelníky – KORÁLKOVÁ KŘÍŽOVKA.

Pro výrazy v křížovce platí přísná pravidla. Každý musí být doložitelný zdrojem – obvykle knihou. Zdroje jsou uznávané a jiné. Jiné zdroje lze používat jen podle složitých pravidel. Pravidla jsou i pro četnost výrazů z jednotlivých zdrojů, pro přípustnost křížení určitých slov, atd.. Liší se i podle toho, jakým luštitelům je křížovka určena.

Existuje mnoho dalších hádanek na principu křížení slov, pro ně platí pravidla často ještě přísnější (např. jen podstatná jména). Určitě znáte doplňovačku a osmisměrku, méně známá je např. buňkovka, hvězdicovka, ornamentovka, zrcadlovka, symetrická křížovka… Mnohé z nich najdete pouze ve specializovaných časopisech, jinde jen výjimečně a s návodem k luštění.

SVAZ ČESKÝCH HÁDANKÁŘŮ A KŘÍŽOVKÁŘŮ (SČHAK), SDRUŽUJE AUTORY A VYDÁVÁ NORMY A PRAVIDLA OHLEDNĚ SESTAVOVÁNÍ, GRAFICKÉHO PROVEDENÍ, UZNÁVANÝCH SLOVNÍKŮ, PŘÍPUSTNÝCH VÝJIMEK ATD.

V ZAHRANIČÍ EXISTUJE NAPŘ.: NA SLOVENSKU (SZHK), V MAĎARSKU REJTVÉNYFEJTŐK ORSZÁGOS EGYESÜLETE, v Bulharsku sdružuje i křížovkáře Mensa, v Chorvatsku Hrvatski Zagonetacki Savez, v Polsku Towarzystwo Milosnikow Gier Umyslowych, ve Švýcarsku Swiss Puzzle Federation, v Rumunsku Asociatia “Logic Club”… (zdroj: Ján Farkaš, szhk@szm.sk)

Velké změny do tvorby křížovek přinesly počítače. Nové technologie umožňují dát křížovky na www, posílat e-mailem, časopis lze luštit na monitoru, nebo vytisknout na počítačové tiskárně. Na internetu najdete i křížovkářský software, ten bývá ale dělaný na „americké“ křížovky – neumí „ch“, háčky, čárky a „český“ způsob provedení klasické i švédské křížovky, je nedokonalý a pomalý. Snaživí Češi ale nezůstávají pozadu a již dnes zde existuje několik originálních systémů na podporu tvorby křížovek.

Moderní technologie umožňují vytvářet křížovky kvalitněji, rychleji a levněji. Žádný počítač ale sám dobré křížovky nikdy dělat nebude. Nakonec je to vždy člověk, na jehož znalostech a zkušenostech záleží, aby křížovky měly „šmrnc“. 

Jak to začalo

Hádankářské hříčky byly v oblibě už v dávné době. Byly pěstovány jako duševní zábava u starých Egypťanů, Řeků, Římanů i ostatních starověkých národů. Např. tyrský král Hiram s Šalomounem si navzájem posílali hádanky a závodili v luštění. Na Východě žijící národové rádi užívali hádanek jako projevu moudrosti a důvtipu. Mezi starověkými Araby, Turky, Peršany, Židy, Indy, Řeky a Římany žili mnozí učenci, kněží a básníci , kteří se zabývali také skládáním hádanek.

S římskou kulturou se dostaly i hádanky do celého tehdy známého světa. Též u nás se s nimi setkáváme už v dobách nejstarších. Např. Smil Flaška z Pardubic nebo Tomáš Štítný ze Štítného rádi užívali hádanek v hovoru. Prostý lid se bavíval hádankami na přástkách a besedách. Od 16.století jsou u nás vydávány i sbírky hádanek a později vznikají v časopisech hádankářské rubriky. Hádanky uveřejňovala např. už Havlíčkova „Česká Včela“ nebo za první republiky „Trn“.

Na lidové hádanky, které jsou dokladem vtipu, kouzla a krásy lidové poezie a národní tvořivosti, navazovaly dlouhým vývojem hádanky umělé jímž se věnovali i někteří naši spisovatelé. Vývojem vzniklo téměř sto druhů hádanek a na padesát druhů křížovek.

Nejstarší křížovka

Máme-li však své líčení začít „od Adama“, musíme uvést, že již před dvěma tisíciletími vynalezl neznámý autor nejdokonalejší čtvercovku světa, která nebyla od té doby překonána (čtvercovka patří nyní k odrůdám křížovky). Čtvercovku otiskl asi před půl stoletím Archeologcoli ve zprávě o nálezu pětiřádkového nápisu na náhrobním podstavci někdejšího pohřebiště u Říma z rozhraní 1. a 2. století n.l.

   Volně přeložený nápis z latiny sděluje, že zde odpočívá „oráč Orepo, držící při práci pluh“. Jednotlivá pětihlásková slova dávají dohromady větu, kterou lze číst nejen vodorovně a svisle jako v naší klasické čtvercovce, ale též v obou obrácených směrech – odspodu vzhůru a zdola zprava doleva.

Počátky obrazových hádanek u nás

V jiných zemích i u nás se nápadití autoři snažili vytvářet kromě slovních hádanek i různé skládací hříčky, umísťované do obrazců. Šlo především o rozmanité formy doplňovaček, čtvercovek a ráčků, popřípadě i o jejich kombinaci. Vznikaly tak dvojčtvercovky, ba dokonce až devět spojených čtvercovek, nebo tzv. drúza čtvercovek, dvojroháčky s tajenkou, doplňovačky s kryptogramem s několika tajenkami atd.

V roce 1902 vyšel v Praze Kapesní kalendář „Českého hádankáře“ na rok 1903, sestavený St.Koberem-Jaroměřským. Ten obsahuje mj. návody k řešení 17 druhů hádanek, které se v té době nejčastěji vyskytovaly.

Prolistujeme-li více ročníků hádankářských rubrik různých časopisů z konce minulého a začátku tohoto století a první ročníky „Českého hádankáře“, který vycházel od roku 1902, zjistíme v nových nápadech jednu společnou tendenci: dosáhnout toho, aby se výrazy co nejvíce křižovaly.

Název křížovka je z roku 1903

Poprvé se název „křížovka“ objevil v „Besedách lidu“ č.14 z roku 1903 a autorem tehdejší obrazové hádanky takto nazvané byl Fr.Xaver z Plzně (F.X.Růžek); šlo však o čtvercovku.

 V 2. čísle „Českého hádankáře“ z roku 1903 je otištěna s názvem „křížovka“ rámcovka; jejím autorem byl Jaroslav Pechan z Prahy. Toto označení se v dalších letech objevuje u mnoha obdobných hádanek. Naprosto jiný typ hádanky otiskly pod názvem „křížovka“ v č.10 z roku 1905 „Vydrovy besedy“. Autorem byl Antonín Beneš z Hradce Králové. Jde vlastně o jinou formu podání dělenky (nebo dříve oblíbené šarády), ale je to rovněž zárodek dnešní velmi oblíbené hříčky – osmisměrky.

První odborná publikace, která název „křížovka“ přinesla, byla „Česká hádanka“ z roku 1908, kterou napsali JUC. Jaroslav Baše a Ing.Xaver Růžek. Je tam návod na tvorbu „hádanky křížové“ neboli „křížovky“. Jde však o druh doplňovačky s tajenkou. 

Naše první minikřížovky

Všechno nové prodělává zpravidla tzv. dětská léta; zrodí se nápad, jehož tvůrce si často ani neuvědomuje jeho dosah a další vývoj. Tak tomu bylo i s první miniaturní křížovkou u nás. Ve Sborníku hádanek „Zlaté Prahy“, vydaném roku 1899 nakladatelstvím J.Otty v Praze, byla otištěna „Čapka z písmen“ od autorky Mlady Antošové z Modřan. Autorka byla učitelkou i redaktorkou celostránkové hádankářské rubriky v čtrnáctideníku „Vesna“, časopisu pro ženy. V „Almanachu českých hádankářů“ z roku 1906 o ní napsal D.Květnický stať, v níž potvrzuje prvotnost nového směru v tvorbě ml.Antošové takto: „Nejvlastnějším oborem jejím je však čtvercovka se slovy křížem nestejnými.“ Autorka uveřejňovala ve „Vesně“ návody k tvorbě a luštění hádanek. V roce 1905 uvádí v jedné kapitolce doslova: „Já zavedla jsem po způsobu francouzském čtvercovku se slovy rovně a svisle nestejnými.“ 

Tři verze o vzniku křížovek ve světě

Ve světě se traduje, že první křížovku sestavil Artur Wynne, původem Angličan z Liverpoolu. V New Yorku vedl zábavnou přílohu Fun v deníku New York World. Od svých známých se prý dověděl, že ve vědeckých sbírkách na univerzitě v Baltimore je tabulka z ostrova Kréty stará přes čtyři tisíce let a připomíná nějakou hříčku. Do takto získaného obrazce sestavil první křížovku (viz. obr.), kterou uveřejnil v příloze deníku dne 21.prosince 1913 pod názvem „word-cross“. Velký ohlas čtenářů způsobil, že křížovka se stala pravidelnou rubrikou v uvedených novinách.

Druhá zajímavá verze je, že křížovku prý vynalezl bohatý Angličan Victor Orville z Oxfordu. Jednoho dne se vracel domů autem ze slavnosti s manželkou a narazil do stromu; jeho paní byla na místě mrtvá. Byl odsouzen na pět let a na vlastní žádost odvezen do dalekého Kapského Města.
Brzy přečetl celou vězeňskou knihovnu a začal se nudit. Jednou ho v cele při pohledu na podlahu z čtvercových dlaždic napadlo psát na ně písmena a vytvořil první křížovku. Nezůstalo při jedné. Nová zábava znamenitě zaháněla dlouhou chvíli. Brzy začal jeho křížovky uveřejňovat velký anglický časopis. V různých pramenech se objevují údaje o dalších tvůrcích křížovky. Například v Kočího Malém slovníku naučném z roku 1929 se uvádí, že „vynálezcem“ křížovky je G.Burgess, bývalý učitel kreslení v USA. Nejnovější americké slovníky to však nepotvrzují.

Je možné, že nápad vytvořit křížovku vznikl na různých místech ve světě. Dokladem toho jsou i naše minikřížovky ze začátku tohoto století. Po pravdě je však třeba říci, že první světová válka přervala u nás všechny snahy o vylepšování původního nápadu, zatímco v Americe byla příznivější situace a křížovky se staly brzy nezbytnou součástí všech novin i časopisů a rozšířily se do celého světa. Podstatné bylo při tom to, že v Americe a v dalších zemích podle jejich vzoru začali tvořit křížovky větší a s rozdělovacími značkami.

Naše první americké křížovky

V 2.čísle XVII. ročníku „Českého hádankáře“ z 1. února 1925 uveřejnili obsáhlý článek, jehož autorem byl známý hádankářský teoretik Antonín Pletánek na téma „Criss Cross Puzzles“, který navazoval na referát brněnských „Lidových novin“ o nové anglické hádance z 18. ledna 1925. Přináší přetisk anglické křížovky ve formě cylindru z londýnského časopisu „The Sketech“ ze 7.ledna 1925 i s rozluštěním a zároveň ukázku, jako může taková „čtvercovka“ vypadat v češtině. Obdobnou informaci přineslo i 2.číslo VI. ročníku „Taje“ z 1. února 1925 v článku „Nová hádanka“.

V dalších číslech obou hádankářských měsíčníků se pak už objevují křížovky různých velikostí, u nichž však není ustálen název. Od miniaturních křížovek (bez rozdělovacích značek) ze začátku tohoto století jsem se ve dvacátých letech podle zahraničních vzorů v anglických a amerických novinách, přivezených našimi fotbalisty z Ameriky, dostali ke křížovkám větším, s rozdělovacími značkami. Proto se také nové křížovky zpočátku označovaly jako „americké křížovky“ na rozdíl od původní malé „české křížovky“.Velmi populární byly tehdy tzv. figurální křížovky. První křížovka tohoto druhu byla tzv. čtyřlístková na titulní straně prvního čísla prvého českého křížovkářského časopisu „Křížovka“ ze dne 29.prosince 1925).
 

První křížovkářské časopisy

S datem 29.prosince 1925 vyšlo v Praze první číslo prvního českého křížovkářského časopisu „Křížovka“, který měl podtitulek „společenský časopis hlavně pro americké křížovky“. Vydavatelem a odpovědným redaktorem byl Rudolf Fuchs, od 12. čísla v roce 1926 řídil časopis arch.ing. C.P. Černovský. Časopis vycházel týdně v rozsahu 8 stran s počátečním nákladem 30000 výtisků.

Po pravdě řečeno – první byl také časopis Křížovky, který vyšel rovněž 29.prosince 1925 jako čtyřstránkový leták označený jako 1.číslo časopisu, jež uveřejnilo jedinou „Silvestrovskou křížovku“ „řídicího“ redaktora C.P. Černovského a řadu slibů do budoucna, které pak redakce většinou nesplnila. Druhé číslo vyšlo 15.ledna 1926 o 16 stranách (ale v menším formátu než „Křížovka“); časopis měl vycházet čtrnáctidenně, ale vyšla jen čtyři čísla (č.3 a 4 se změněným názvem Americké křížovky kocoura Felixe) a pak tento „konkurenční“ list zanikl. Jeho vedoucí redaktor C.P. Černovský přešel potom do čela časopisu Křížovka.

Týdeník „Křížovka“ vycházel od konce roku 1925 a zasloužil se o to, že umožňoval nápaditým autorům různé novátorství v této oblasti lidové zábavy a duševního sportu. V prosinci 1922 oznámila redakce časopisu „Křížovka“ ve svém 50. čísle, že se tento časopis spojí s dalším časopisem – „Důvtipem“ (původně „Křížovkářem“) – a tak dostali odběratelé 21.prosince dvojbarevné vánoční číslo s bohatým obsahem. O křížovky pečoval dřívější redaktor časopisu Křížovka Lojza Nolč, hádankářskou část listu redigoval Vojtěch Kroupa.

Další vývoj křížovek u nás

Vývoj křížovek u nás zpočátku ovlivňovaly redakce odborných časopisů i hádankářské a křížovkářské organizace a v posledních desetiletích Odborná křížovkářská komise Redakčního sboru časopisu Hádanka a křížovka a později Svazu Českých hádankářů a křížovkářů. Tato soustavná činnost doznala i mezinárodních uznání a jejich ovocem jsou m.j. nesporně i velké úspěchy našich reprezentantů na hádankářských mistrovstvích světa v New Yorku, Brně a Kolíně nad Rýnem.

Svaz Českých hádankářů a křížovkářů je dnes rozhodujícím činitelem v oboru tvorby hádanek, a vlastně všeho, co s hádankami a křížovkami souvisí. Je také původním zdrojem tohoto povídání, které jsem (s drobnými úpravami) převzal z Panorámy křížovek, s laskavým svolením někdejšího šéfredaktora Hádanek a křížovek a předsedy SČHAK doktora Josefa Vinárka, dnes čestného člena předsednictva SČHAK.

Současné „americké“ křížovky, tedy křížovky, jaké najdete za mořem, v Anglii, Německu, Rakousku atd., ale podobné i v Itálii, Maďarsku nebo v Polsku.